wz

Danila Kozlovskij: Nová krev Hollywoodu [04/2013]

Autor: Lydia Maslova
Preklad: Leca
Zdroj: sharpneedle.blogspot.be
Originálny text: Sobaka.ru

Během psaní článku o Danilovi, což by se mohlo považovat za wiki-stránku o tomto herci, ho oslovila Lydia Maslova a udělala s ním rozhovor.

LM: To, že si byl obsazen do VA filmu, už napsali snad všude, ale ty sám si o tom zatím neřekl nic. Tak nám o tom něco pověz.
DK: Promiňte, ale nemůžu prozradit žádné detaily. Nicméně tady je pár holých faktů: VA se knižní série, kterou stvořila americká spisovatelka Richelle Mead. V sérii je celkem šest knih a film pokryje děj první z nich.

LM: Máš rád filmy s upíry?
DK: Mám, ale nemůžu říct, že bych jich viděl, kdo ví kolik. Nedávno jsem se koukal na Interview s upírem, což je taková jiná verze „Drákuly“ a Ples upírů (The Fearless Vampire Killers). Tohle jsou ty klasické upířiny a bylo by hodně troufalé srovnávat se s nimi. Ale na druhou stranu je na západě VA docela populární – knihy se prodávají po milionech v různých zemích a fantomová základna je obrovská. Tohle by Hollywood nechtěl propásnout. Samotné natáčení začne v květnu. Režie se ujme Mark Waters a já jsem byl obsazen do jedné z rolí.

LM: Je to velká role?
DK: Je to dobrá role. Dokonce i něco málo řeknu. Popravdě jsem získal hlavní mužskou roli.

LM: Obsadili tě, protože postava je Rus?
DK: To Vás napadlo jako první, že? Ano, postava je Rus, jeho jméno je Dimitri Belikov. Vím, že producenti se nejdříve rozhlíželi mezi americkými a britskými herci, ale nakonec si to rozmysleli. Potřebovali herce, který by uměl dobře anglicky, to byla jedna z hlavních podmínek. Podle hlavní hrdinky Dimitriho angličtina je dobrá a plynulá, tak jako její a má okouzlující přízvuk, který prozrazuje, že pochází z Ruska.

LM: bude ve filmu hodně akce?
DK: Bude tam toho hodně, ale VA není jen akční, jsou zde i psychologické aspekty. Proto se mi to zdá složitější než „Twilight“. Postavám, té mé nevyjímaje, nejsou cizí lidské emoce – milují, trpí, mají deprese.

LM: Nevadí ti, že tenhle Dimitri může být hloupější jak ty? Myslím tím, že tohle není role, do které by si musel „dorůst“. Nevzal si roli, která je pod tvou úroveň?
DK: Neřekl bych, že tahle role je pod mou úroveň. Jsem hodně vybíravý, co se rolí týče, a nemyslím tím jen ruské filmy. Kdyby mi nabídli roli nějakého ruského ňoumy, nevzal bych to. Nabídli mi skvělou romantickou roli. Když se to vezme kolem dokola, je to poprvé za x let, kdy byla podobná role v americkém filmu ruskému herci vůbec nabídnuta. Naskytla se mi možnost stát se „přizpůsobivým“ hercem. Takže ne, nemůžu říct, že by tato role byla pod mojí úrovní. Bylo by zbrklé vrhnout se do Hollywoodu a nechat ruské filmy jen tak za sebou. Bylo by to nečestné, hloupé – a nějaký čas by trvalo, než by mi nabízeli roli, které mi dnes nabízí v Rusku. Nicméně nevadí mi bydlet ve dvou zemích a pracovat pro dva filmové koncerny. Není žádným tajemstvím, že tohle byl vždycky můj sen. Líbí se mi americká kinematografie a jejich kultura. Vždyť jsem se naučil i jejich jazyk.

LM: Můžeš už teď prozradit rozdíly v americké a ruské produkci?
DK: Zatím jsem s Američany nepracoval, nemám žádní zkušenosti. Můžu jen hádat. Jeden rozdíl, jak se domnívám, je v tom, že Američani věří v to, co dělají. V Rusku to tak vždycky není, vypadá to, že pracují na něčem, co se týká filmu, ale zatím tyto věci s filmem nemají nic společného. Amerika si vypracovala pracovní morálku, kterou je schopno vnímat. Možná je to tím, že v LA je 80 až 90 procent obyvatel nějak spojeno s filmovým průmyslem, ať tak či tak. Buď jsou už součástí tohoto světa, nebo přijeli do města, zatím pracují jako číšníci, ale postupně se snaží nějakým způsobem propracovat - stát herci, scénáristy nebo režiséry. Konkurence je tady neuvěřitelná a vaše profesní reputace je strašně důležitá. Na skutečnosti, zda práci získáte, závisí vaše sny a naděje. V Rusku můžete asistenta vyhodit za to, že se pro práci nehodil, a na druhý den pracuje jako by se nic nestalo, nebo pracuje na nějakém jiném filmu. Vybavuju si, jak to jednou jeden asistent docela solidně pohnojil, dostal padáka a já i režisér jsme byli rádi, že už ho neuvidíme. Ale pak jsem zjistil, že vyhazov nedostal, měl se nám jen v průběhu natáčení klidit z očí.

LM: Myslíš si, že během práce v Hollywoodu si na tamní efektivitu práce zvykneš a že ruský rozvrh a nepředvídatelnost tě bude prudit ještě více? Že tě „poameričtí“ a pak ti to bude přítěží?
DK: Tohle si nemyslím – jsem příliš starý. Ve 27 letech jsem prakticky starobylý. Navzdory tomu, jak moc miluju Spojené státy a západ, vždycky budu Rus. Ale nic mi nebrání v tom, abych založil svou vlastní ruskou komunitu, kde bych byl jediným členem. Můj vlastní 51 stát. Nechci Rusko opustit nadobro, ale také se tady nechci zahrabat nadosmrti. Chtěl bych být nepřetržitě v pohybu. Vždycky jsem snil o tom, žít ve dvou městech – toužil jsem po takovéto šanci. Nyní se mi dostalo mnohem většího dárku – můžu žít ve dvou zemích. A toho rozhodně hodlám využít.

LM: Zanedlouho nebude rozhodující, kde herec žije: Bude digitalizován, jeho obraz bude přenesen pomocí internetu a takovýto obrázek pak bude hrát hercovu roli ve filmu.
DK: Ano, a recenze budou psát počítačové programy. Víte, jakým způsobem proběhl konkurz na VA? Udělali jsme ho prostřednictvím Skypu. Waters (pozn. překladu: režisér VA) byl v LA a já jsem byl s St. Petrsburku. Někdo mě během toho, co mi Mark Dával úkoly a pokyny, natáčel. Nahrávka mu pak byla prostřednictví internetu poslána. Tým se na ni podíval a učinil rozhodnutí. Celou tu dobu jsem byl v St. Petrsburku, do LA jsem letěl, až bylo definitivně rozhodnuto.

LM: Zmínil ses, že po filmu „Duchless“ si cítil, že se ve tvém životě něco změnilo. Můžeš to rozvést?
DK: Nečekal jsem, že to bude taková hitovka - to nečekal asi nikdo. Víc jsem toho očekával od „Špiona“. „Duchless“ je o současnosti, není tam nic zajímavého. Na druhou stranu „Spy“ se odehrává ve fiktivní historické lokaci, v utopické Moskvě, kde mají Skype, vzducholodě, či monitorovací kamerový systém. Je to docela zajímavý svět. Heroický film podle komiksu, což je pro nás úplná novinka. Ukázalo se, že to není náš šálek kávy. Jsem vděčný za úspěch „Duchless“ - skvělé postavy, všechna ocenění, zájem médií o film i o mou osobu. Je to super. Ale přineslo to s sebou i novou obavu.

LM: Co tím myslíš? Bojíš se snad, že si neudržíš stávající „hereckou formu“?
DK: To taky, ale ta úroveň zatím není na takové výši, aby mi z ní tuhla kolena. To by bylo směšné. Zatím se teprve zahřívám. Připravuju se do toho jít naplno. Chci být hercem, který hraje uvěřitelně. Chci, aby producenti, kteří si mě najmou, měli plnou důvěru v mé herecké schopnosti. Nechci, aby si mě diváci pamatovali jako herce, který hrál v nekvalitním filmu. Jsem si jistý, že tenhle film propadákem nebude – některým se líbit nemusí, ale nebudou úplně znechucení. Abych to zkrátil, chci, aby mé jméno mělo jistou profesní hodnotu a aby s ním byla spojována profesionalita. A nechci hrát v nějakých mizerných komediích.

LM: Zatím si v moc komediích nehrál – jen v „Five Brides“ a „Merry Fellows“.
DK: Už několikrát jsem komedii točit chtěl, ale vždy jsem si to nakonec rozmyslel. Zřejmě to tak bylo lepší. Pavel Ruminov a já (pozn. překladu: ruský režisér) jsme měli nápad – není to čistě komedie, ale je to vtipné a doufám, že to bude líbit. Chtěl bych si zahrát v opravdu dobré komedii. Pokud by se mi do rukou dostal dobrý scénář, určitě bych za něj bojoval.

LM: Ve svém repertoáru máš málo nejen komediálních postav, ale i těch záporných. Nedostáváš nabídky, hrát záporáky?
DK: V současnosti ne, ale jakmile lidé zjistí, jak jsem se rozmazlil, tak přijdou. Pár záporáků mi nabídnuto bylo, ale nebyli to ničemové, byli to pitomci. Takové role nepotřebuju. Nebojím se hrát ty zlé, klidně si takovou rol střihnu. Není to v tom, že bych si myslel, že by mi podobné role poškodily reputaci. Roli v „Merry fellows“ jsem vzal bez dalšího rozmýšlení. Kdy se mi zase naskytne další možnost oholit ti nohy, obléknout si punčochy s ženskými šaty a podpatky a zazpívat si Divu? Pro herce je to skvělá zkušenost, dokáže to s vámi zatřást a to podporuju. Otázkou zůstává, zda je produkce kvalitní. A jinak jsem tady dost dlouho čekal na to, abych si mohl zahrát v muzikálu.

LM: Pro ruskou kinematografii je to jako mimozemská civilizace. Těžko by se zde hledal podobný námět.
DK: Dobrá, nemusí to být film, ale třeba divadelní projekt. Lev Dodin (pozn. překladu: ruský divadelní režisér, ředitel divadla, kde Danila působí) o podobném projektu uvažoval. Zatím čekám, kdy řekne: „Lidi, pojďme udělat muzikál…“

LM: A když pro tento projekt rozhodne, zatímco ty budeš v US?
DK: Poženu se rychle zpátky domů.